Situace romské menšiny představuje dlouhodobou výzvu v oblasti lidských práv, sociálního začleňování a rovných příležitostí. Přes dílčí pokrok, například v podpoře romské kultury a jazyka, zapojování Romů do veřejného života nebo v oblasti vzdělávání, přetrvávají významné nerovnosti.
Část Romů je nadále ohrožena sociálním vyloučením, chudobou či prostorovou segregací a setkává se s předsudky, diskriminací a anticikanismem. Přetrvávající rozdíly se projevují zejména v oblasti bydlení, vzdělávání, zaměstnanosti, zdraví a přístupu k veřejným službám. Důležitou součástí politiky romské inkluze je proto nejen odstraňování těchto nerovností, ale také posilování participace Romů na rozhodování o záležitostech, které se jich týkají.
Po roce 1989 byli Romové v České republice uznáni jako národnostní menšina a romští představitelé se začali více zapojovat do veřejného a politického života. Zároveň se však v průběhu 90. let začala zhoršovat sociální situace významné části romské populace. V reakci na tento vývoj přijala vláda v roce 1997 tzv. Bratinkovu zprávu, která upozornila na závažné sociální a ekonomické problémy, jimž část Romů čelila.
V roce 2000 byla následně přijata první Koncepce romské integrace, která byla dále aktualizována v letech 2005 a 2009. V roce 2015 vláda schválila Strategii romské integrace do roku 2020. Na předchozí strategické dokumenty navazuje současná Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů 2021–2030.
Hlavním cílem Strategie 2021–2030 je vytvářet podmínky pro rovné zacházení, rovné příležitosti a plné zapojení Romů do společnosti při respektování jejich občanské a národnostní identity.
Strategie se zaměřuje zejména na omezení nerovností mezi Romy a většinovou populací, účinnou ochranu před diskriminací a anticikanismem, podporu sociálního začleňování a posilování participace Romů. Součástí strategie je rovněž podpora romské kultury, jazyka a identity a aktivní zapojování zástupců romské menšiny do přípravy a realizace opatření, která se jejich života bezprostředně týkají.