Od 1. října platí pro superdávku nová pravidla, která ji přibližují skutečným nákladům domácností. Náklady na bydlení se nově počítají podle jednotlivých okresů, zvýšilo se životní minimum a samoživitelé s dětmi do 15 let patří nově mezi zranitelné. Podle původního nastavení by si při přechodu na superdávku bez úpravy parametrů pohoršilo zhruba 57 % domácností z celkového počtu 285 tisíc domácností, které pobírají dávku. Přepočet podle nových pravidel je pro úřady práce náročný, protože každou domácnost posuzují individuálně.
Dopady původního nastavení superdávky se v praxi projevují dlouhodobě. Úřady práce, neziskové organizace i média se setkávají s případy domácností, které se v novém dávkovém systému ocitly bez dostatečné podpory. Ukazuje to i rostoucí využívání mimořádné okamžité pomoci, kterou úřady práce vyplatily už ve více než 14 tisícovkách případů za každý měsíc přechodného období. Jejich průměrná výše dosahovala přibližně 9 tisíc korun. Tato dávka je primárně určena pro výjimečné a přechodné situace, nikoli jako náhrada běžné podpory. Pokud se na ni musí obracet desetitisíce domácností, je zřejmé, že původní pravidla neodpovídala skutečným životním nákladům lidí.
„Původní normativy na bydlení dostatečně nezohledňovali skutečné náklady domácností, a právě to jsme potřebovali změnit. Proto když data ukázala, že by lidé, které měla chránit, propadali systémem, upravili jsme pravidla – včas, cíleně a bez plošných škrtů. Nejde o změnu směru, ale o zpřesnění tam, kde tabulky neodpovídaly realitě. Nová pravidla jsou složitější na výpočet, ale výsledkem je dávka, která odpovídá tomu, kolik lidé skutečně platí za bydlení,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.
Co se od 1. října mění
-
Bydlení podle 77 okresů místo tří kategorií obcí. Dosud se normativní náklady na bydlení určovaly jen podle velikosti obce: Praha a Brno, obce nad 70 000 obyvatel a všechny ostatní. Systém tak v levnějších lokalitách přeplácel a lidi v malých obcích poblíž drahých měst nechával bez dostatečné podpory. Nově se normativ určuje pro každý okres zvlášť podle skutečných nájmů, které má Úřad práce k dispozici. V okresech s vyššími nájmy se normativ zvyšuje, tam, kde je bydlení levnější, odpovídá místním cenám.
-
Vyšší ochrana pro zranitelné. Normativ nepočítá s průměrem, který by zkreslilo několik drahých bytů, ale se střední hodnotou trhu. Běžným domácnostem stát uznává nájem odpovídající polovině místního trhu (50. percentil). Seniorům, lidem se zdravotním postižením a samoživitelům, u kterých nelze spravedlivě čekat, že si příjem navýší prací, uznává vyšší, ale stále běžné nájemné (75. percentil).
-
Samoživitelé chráněni až do 15 let věku dítěte. Dosud samoživitel ztrácel status zranitelné osoby, jakmile dítěti bylo sedm let. Péče o dítě ale sedmými narozeninami nekončí – osamělý rodič dítěte na základní škole má stále omezené možnosti práce na plný úvazek nebo na směny. Posun věkové hranice na 15 let přinese vyšší ochranu 28 238 domácnostem samoživitelů, v průměru o 2 216 Kč měsíčně.
-
Vyšší životní minimum. Pro samostatně žijícího dospělého se zvýšilo z 4 860 na 5 500 Kč měsíčně, pro prvního dospělého v domácnosti z 4 470 na 5 000 Kč.
„Nová pravidla jsou spravedlivější, ale pro výpočet náročnější. Kolegové na pobočkách na přepočtu intenzivně pracují a chci jim za jejich nasazení poděkovat,“ uvedl generální ředitel Úřadu práce ČR Roman Chlopčík.
Dopady přechodu na superdávku bez úpravy normativů:
· pohoršilo by si 57,2 % všech domácností,
· senioři nad 65 let: 78 % domácností,
· jednotlivci do 65 let: 72 % domácností,
· samoživitelé: 52 % domácností
Příklad z praxe: samoživitelka z Mělníka
Úřad práce v říjnu u každé domácnosti zvlášť posuzuje příjmy za červenec až září, náklady na bydlení a energie a složení domácnosti. Ke každému případu pak přiřazuje normativ podle okresu, nové částky životního minima a ověřuje, zda domácnost nepatří mezi nově chráněné skupiny.
Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce ČR budou o zavádění nových pravidel průběžně informovat.